podrobný popis knihy
Klikni pro zvětšení obrázku Dalibor Záruba
NA TOULAVÉM KOLE
Počet stran: 160 stran
Formát: 170 x 240 mm
Vzhled: celobarevná, pevná vazba, křídový papír
Vyšlo: 2008
Vydavatel: Mladá fronta
 

Protože jsme měli příležitost se v roce 2002 zúčastnit natáčení jednoho z dílů seriálu, dostalo se povídání o nás i o dřívější Cykloturistice na stránky této knihy. Přetiskujeme pár ukázek z kapitoly ŠUMAVA.

„... projedeme se spolu krásnou, do nedávna zapovězenou krajinou. Pokud máte chuť a čas, pojeďte s námi. Chce to jen dobré kolo a dobrou náladu.“
Martin, stojící mezi neurovnanými hromádkami (bývalými sejpy), které na první pohled nebyly přírodního původu, zmlkl.
„V pořádku,“ řekl jsem. „Tady balíme.“
Mrknul jsem po panu Říhovi. Dával fotoaparát do pouzdra a něco říkal synovi. Jiří Říha byl šéfredaktorem časopisu Cykloturistika vycházejícího v Plzni a před několika dny mi telefonoval, jestli by se nemohl zúčastnit jednoho dne našeho natáčení, že by rád napsal reportáž. Já jsem byl samozřejmě pro, publicita je vždy vítána, a tak jsme se nakonec domluvili na dnešku, také proto, že to z Plzně bylo nejblíže. Pan Říha se dostavil ve Felicii s koly na střeše a se šlachovitým synem, dorostencem v cyklistickém oblečení.
Zabočili jsme do průseku a zajeli co nejblíže k Vchynicko-tetovskému kanálu. Vystoupili jsme a šli se zařízením kousek po proudu k prvnímu můstku. Říhové šli s námi, starší s fotoaparátem v ponosu.
„Martine, posaď se, prosím tě, doprostřed mostku, kamera bude tamhle dole,“ řekl jsem moderátorovi. Martin se pohodlně usadil na nádherně klenutý kamenný most, zapnul mikroport a čekal, až kameraman Zdeněk bude hotov. Pan Říha už všechno fotil. Martin odříkal naučený text.
„Stop,“ hlásil jsem spokojeně.
Martin ukázněně vypnul mikroport a zeptal se: „Co bude teď?“
„Teď potřebujeme tvoji jízdu kolem kanálu. Dáš nám pět minut fóra a pak pojedeš dolů, ano? My musíme pěšky, autem se tam nedostaneme.
„Jasně, počkám,“ přikývl Martin.
Přišel ke mně pan Říha. „Pane Zárubo, nemohl by syn jet s panem Dejdarem?“
„Martine, bude ti vadit, když s tebou pojede tady mladej?“ zjišťoval jsem.
„Ale vůbec ne, naopak, vždyť furt jezdím sám.“
Vydali jsme se po proudu, pan Říha s námi. Kanál je dnešní mluvou obchvat nevyzpytatelné Vydry a sloužil k plavení dřeva, protože když lesníci pouštěli klády po řece, mnoho jich uvázlo mezi balvany a nedoplulo do cíle.
Když se cyklisté ukázali v zatáčce, Zdeněk je pozorně sledoval v hledáčku, jak jedou vedle sebe a baví se. Projeli kolem něj a zastavili.
„Jestli chcete, můžete jet k Antýglu a tam se potkáme. Je to pár kiláků z kopce,“ navrhl jsem Martinovi.
„Pojedem?“ obrátil se Martin na výrostka. Ten radostně přikývl. Odjeli bok po boku.
Naložili jsme všechny saky paky na ramena a šli nahoru k autům. Předpokládal jsem, že než se dovlečeme, naložíme se a dojedeme k Antýglu, Martin se spolujezdcem už tam bude.
Předpoklad byl správný, oba odpočívali na lavičce před kralováckým dvorcem, kola opřená zezadu o opěradlo.
„Jaké to bylo?“ zeptal jsem se.
„Paráda, fakt krásná projížďka,“ pochvaloval si Martin. Říha junior vypadal na vrcholu blaha.
V maličkém infocentru vedle penzionu jsme natočili krátký Martinův text k další trase. Pan Říha fotil jako o závod a pak za mnou přišel. „Myslím, že mi to bude stačit, materiálu mám dost. Díky za příjemný den a za syna, ten je šťastný jak blecha a bude na dnešek vzpomínat hodně dlouho,“ řekl a podal mi ruku.
„Kdy to vyjde?“ chtěl jsem vědět.
„V červnovém čísle,“ ujistil mě. „Ale potřeboval bych ještě nějaká fakta o seriálu. Pošlete mi něco?“
„Jistě. Nebo víte co? Já udělám rozhovor sám se sebou a vy si z toho vyberete, co se vám bude hodit.“
„To by bylo perfektní,“ pravil spokojeně.
Dal jsem panu Říhovi pro jistotu svou vizitku. Rozloučili jsme se a Říhovi odjeli směr Plzeň.

Podrobněji o knize  
 Cena: 399,00 Kč
Bohužel tato kniha je již vyprodána